All translations in this volume are mine, based on materials available in the Patocka Archive of the Institute fur die Wissenschaften vom Menschen.

Terminal kidney patients are faced with lower quality of life, restricted diets and higher morbidity and mortality rates while waiting for deceased donor kidney transplantation. Fortunately, living kidney donation has proven to be a better treatment alternative (e.g. in terms of waiting time and graft survival rates). We observed an inequality in the number of living kidney transplantations performed between the non-European and the European patients in our center. Such inequality has been also observed elsewhere in this field and it (...) has been suggested that this inequality relates to, among other things, attitude differences towards donation based on religious beliefs. In this qualitative research we investigated whether religion might indeed (partly) be the explanation of the inequalities in living donor kidney transplants (LDKT) among non-European patients. Fifty patients participated in focus group discussions and in-depth interviews. The interviews were conducted following the focus group method and analyzed in line with Grounded Theory. The qualitative data analyses were performed in Atlas.ti. We found that religion is not perceived as an obstacle to living donation and that religion actually promotes helping and saving the life of a person. Issues such as integrity of the body were not seen as barriers to LDKT. We observed also that there are still uncertainties and a lack of awareness about the position of religion regarding living organ donation within communities, confusion due to varying interpretations of Holy Scriptures and misconceptions regarding the process of donation. Faith leaders play an important educational role and their opinion is influential. This study has identified modifiable factors which may contribute to the ethnic disparity in our living donation program. We argue that we need to strive for more clarity and awareness regarding the stance of religion on the issue of living donation in the local community. Faith leaders could be key figures in increasing awareness and alleviating uncertainty regarding living donation and transplantation. (shrink)

Článek se zaměřuje na teorie kulturní mezery, jež ve svém díle rozpracovali Thorstein Veblen a William F. Ogburn. Sleduje přitom zejména dva motivy: jak se v přístupech těchto autorů tematizuje vztah sociální vědy a jejího publika a jak je argument mezery využit k prosazování specifického pojetí „účelu“ sociální vědy. Je zde předvedeno, jak se ve dvou různých stylech psaní a ve dvou různých argumentačních strategiích v podstatě identická teorie proměňuje a současně zužitkovává k prosazení distinktivního pojetí sociální vědy. Veblenův klíčový (...) motiv „sebe-konfrontace“ společnosti je srovnán s Ogburnovým motivem „využitelnosti“ vědění ve vztahu k úvahám o literárních technologiích vědy. (shrink)

Protože česká komeniologie a intelektuální historie dosud postrádají komplexnější monografické pojednání o vztahu Komenský – Bacon, je cílem této knihy přiblížit koncepci reformy (respektive obnovy) vědění obsaženou v dílech obou jmenovaných osobností – českého teologa, filozofa a pedagogického reformátora Jana Amose Komenského (1592–1670) a anglického filozofa a státníka Francise Bacona (1561–1626). Zatímco v první části knihy jsou cesty obou myslitelů k vrcholné podobě jejich vizí sledovány odděleně, druhá část se soustředí na zodpovězení především těch otázek, které oba autory spojují: V (...) čem spočívá jádro projektu reformy vědění u Komenského a v čem u Bacona? Jaká je struktura a koncepce jejich projektů? Jedná se o projekt obnovy, nebo o vizi pokroku vědění? Jak si Komenský a Bacon představovali realizaci svých záměrů? Jakou metodu k tomu zvolili? Do jaké míry byl Komenský Baconem ovlivněn? Co je pojítkem obou projektů? Na základě odpovědí na tyto otázky se autor v závěru knihy pokouší rozřešit dlouhodobý interpretační spor o povaze Komenského vztahu k Baconovi: Byl Komenský významným pokračovatelem a propagátorem Baconova díla? Nebo byl naopak myslitelem, který Baconův odkaz zjednodušil a zvulgarizoval? Anebo byl Komenský vskutku svébytnou filozofickou osobností, jež byla inspirována spíše jen duchem Baconova díla? (shrink)

Některá „opravná“ hnutí dneška uvažují o možnosti vrátit se k původní lidské instinktivitě. Chtějí se tím vymanit ze současné kultury, kterou chápou jako člověka traumatizující. Toto úsilí je možné podrobit kritice pomocí teorie současné nesoučasnosti, teorie plastické a elastické fáze evoluce a teorie koevoluce genů a kultury. Můžeme tak stanovit „elastické synchronie“ v nás (např. pomocí teorie axiální transformace či teorie procesu civilizace), které chápeme jako ustanovené určitou somatizací kulturní evoluce, a „elastické synchronie“ vně nás, které mají povahu kulturních institucí. (...) Napětí mezi lidskou „přirozeností“ a kulturou je tak vždy nutné interpretovat ve smyslu vzájemného působení těchto dvou druhů elastických synchronií. Koncepce „elastické synchronie“ je propojena s obecnou sémiotickou (triadické pojetí znaku) a biosémiotickou teorií. Jsou zvažovány různé způsoby dědičné fixace (somatizace) výsledků kulturního vývoje (koevoluce genů a kultury; vliv kultury na selekci genů; epigenetická fixace; vtištění v raných fázích postnatální ontogeneze) a způsoby jejich sociokulturní institucionalizace. Pojednávají se noetické, sociálně ontologické a individuálně psychologické důsledky takto vzniklých elastických synchronií. Je rozlišen radikální a zmírněný kulturní konstruktivismus. Autor při tom vychází z nominalistického stanoviska. (shrink)

Tato studie je recenzní statí ke knize: Christian FLECK, A Transatlantic History of the Social Sciences: Robber Barons, the Third Reich and the Invention of Empirical Social Research. London: Bloomsbury Academic 2011. Z témat, jež rozvíjí Fleckova kniha, sleduje především otázku, jak velké americké nadace formovaly a profilovaly výzkumnou agendu sociálních věd. Je zde předvedeno, jak definice vědy prosazovaná ve dvacátých letech minulého století velkými americkými nadacemi zcela zásadně proměnila samotnou ideu výzkumu a přinesla mnohé institucionální inovace. Vztah filantropie a (...) sociálněvědního výzkumu je sledován jak v obecném smyslu, z hlediska formativních idejí ovlivňujících vývoj sociální věd a reálnou vědeckou praxi, tak i ve vztahu k různým národním tradicím, roli jednotlivých nadací a jejich aktivitám směřujícím k prosazení specifické koncepce vědeckého výzkumu. Pozornost je zde věnována zejména Rockefellerově nadaci, jejíž koncept „realistického" výzkumu významně ovlivnil institucionální dějiny sociálních věd. Studie se rovněž zaměřuje na styl psaní, jenž se uplatňuje v současných textech o dějinách nadací, zejména ve srovnání s dosud převažujícím důrazem na studium intelektuálních dějin sociálních věd. (shrink)

Článek spadá do tematické oblasti současných snah o oživení Aristotelovy etické teorie. V užším vymezení jde o téma aktualizace konceptu morálního charakteru (či mravní ctnosti), které je spojováno s využitím poznatků psychologických věd. Zde pak klíčovou pozornost věnuji problému kritérií, podle kterých můžeme posuzovat adekvátnost návrhů na takovou aktualizaci. Vedle běžně respektovaných kritérií interdisciplinarity a empirické a normativní adekvátnosti představuji kritérium funkce, které je ústředním pojmem článku. Cílem článku je formulovat toto kritérium a pro jeho vyjasnění co nejlépe vystihnout funk­ci (...) (zjednodušeně řečeno užitečnost či přínos) Aristotelovy etické teorie. Dále je mým zámě­rem na příkladech představit, jaké důsledky by mělo přijetí tohoto kritéria (tedy zachování či zefektivnění funkce) pro posuzování adekvátnosti návrhů k aktualizaci Aristotelova konceptu morálního charakteru. Za funkci Aristotelovy etické teorie považuji zvyšování naší morální gramotnosti a tvrdím, že tato funkce vyplývá ze stěžejního rysu Aristotelovy práce, z důsledné analýzy a nalezení vzájemných vazeb mezi pojmy, které spojujeme s každodenní morálkou a s prožíváním dob­rého a spokojeného života. Na konkrétních příkladech ukazuji, jak snahy naplnit jiná kritéria adekvátní aktualizace mohou vést k pojmové redukci, zahlcení irelevantními informacemi, nebo jinak narážet na kritérium funkce. Naplnění všech zde představených kritérií ilustruji na analogii dovednosti, kterou jakožto aktualizaci představila Julia Annasová. (shrink)

Článek interpretuje konjekturální paradigma Carla Ginzburga z pozice hermeneutiky. Rozšiřuje východiska teorie s pozorností k fenomenologické kritice moderní vědy na základě prohloubení distinkce mezi galileovskou vědou a konjekturální metodou. Studie obhajuje vědeckost historie na základě širší diskuse o východiscích teorie, v konfrontaci s Popperovou kritikou její prediktivní hodnoty. Článek argumentuje, že historie jako věda je možná pouze tehdy, je-li opuštěn teoretický univerzalismus.

Tato studie recenzuje knihu: Charles CAMIC - Neil GROSS - Michèle LAMONT, Social Knowledge in the Making. Chicago: University of Chicago Press, 2011, a zasazuje ji do kontextu současných úvah o proměnách výzkumné praxe sociálních věd, akademické kultury, stylů myšlení a psaní. Pokouší se analyzovat v knize ohlašovaný „obrat k praxi" a ukazuje, nakolik samotné výzkumné praktiky v sociálních vědách ovlivňuje neexistence „standardních" forem, způsobů či stylů bádání. Detailně jsou představeny rovněž výchozí myšlenky takzvané „nové" sociologie idejí, jež stojí v (...) pozadí celého projektu analýzy sociálních praktik projevujících se v procesech „produkce, evaluace a aplikace" sociálního vědění. Jako klíčová se ukazuje potřeba nově promyslet samotnou koncepci „profesionalizované" sociální vědy, jež byla v dřívějším vývoji odmítnuta jako morálně i prakticky neudržitelná, neboť s demokratizací výzkumného procesu a proměnou vztahu mezi sociálními vědami a jejich publikem se stále zřetelněji projevuje, že s odklo- nem od konceptu profesionální sociální vědy se veřejná irelevance sociálního vědění spíše stále více prohlubuje. (shrink)

Studie mapuje Patočkovu filosofickou koncepci rozpracovanou v dosud nevydaných válečných rukopisech. Člověk dle Patočky rozvrhuje svůj smysluplný svět díky základnímu úkolu, kterému může ve svém životě dostát, nebo jej zmařit. Jeho naplnění ovšem nesplývá s převzetím vlastní individuality a konečnosti, nýbrž Patočka jej vymezuje jako vztah k nekonečnému životu, který každou individuální existenci zakládá. K tomuto nekonečnu se ale nelze vrátit jednoduchým vytržením z vědomého života, nýbrž teprve duchovní proměnou, která ukazuje nepředmětný charakter světa a přitom zachovává lidské vědomí.

Autorský kolektiv z Katedry politologie brněnské Fakulty sociálních studií přichází s publikací, která má za cíl představit soudobé politicko-teoretické diskuze nad základními aspekty liberální demokracie, jako jsou například většinové rozhodování, idea lidské důstojnosti nebo vztah demokracie a lidských práv. Nepodává však pouze učebnicový přehled, ale jednotlivé představené koncepce též kriticky hodnotí. Jako problematické pak v obecnějším pohledu vnímá přílišné množství dílčích teoretických inovací spěchajících zachránit liberální demokracii. To totiž v konečném důsledku vede k nesrozumitelné kakofonii, která zevnitř disciplíny politické teorie/politické (...) filosofie vychází. Kniha se tak snaží o systematizaci současných diskuzí a o pojmová vyjasnění. Jako zásadní věc pak vnímá též napětí mezi nutností přijímat legitimní a závazná kolektivní rozhodnutí a skutečností hluboké diverzity v současných společnostech. V poslední kapitole tak Pavel Dufek představuje jako vhodnou inspiraci teorie veřejného ospravedlnění. Tato recenze má za cíl seznámit čtenáře se základní strukturou a argumenty publikace a vnést do debaty s knihou některé další aspekty charakterizující naši postmoderní situaci. (shrink)

Contents Preface General Introduction 1 | Science and Pseudoscience Introduction Karl Popper, Science: Conjectures and Refutations Thomas S. Kuhn, Logic of Discovery or Psychology of Research? Imre Lakatos, Science and Pseudoscience Paul R. Thagard, Why Astrology Is a Pseudoscience Michael Ruse, Creation-Science Is Not Science Larry Laudan, Commentary: Science at the Bar---Causes for Concern Commentary 2 | Rationality, Objectivity, and Values in Science Introduction Thomas S. Kuhn, The Nature and Necessity of Scientific Revolutions Thomas S. Kuhn, Objectivity, Value Judgment, and (...) Theory Choice Ernan McMullin, Rationality and Paradigm Change in Science Larry Laudan, Kuhn’s Critique of Methodology Helen E. Longino, Values and Objectivity Kathleen Okruhlik, Gender and the Biological Sciences Commentary 3 | The Duhem-Quine Thesis and Underdetermination Introduction Pierre Duhem, Physical Theory and Experiment W. V. Quine, Two Dogmas of Empiricism Donald Gillies, The Duhem Thesis and the Quine Thesis Larry Laudan, Demystifying Underdetermination *Colin Howson and Peter Urbach, The Duhem Problem Commentary 4 | Induction, Prediction, and Evidence Introduction Peter Lipton, Induction Karl Popper, The Problem of Induction Wesley C. Salmon, Rational Prediction Carl G. Hempel, Criteria of Confirmation and Acceptability Peter Achinstein, Explanation v. Prediction: Which Carries More Weight? *Nelson Goodman, The New Riddle of Induction Commentary 5 | Confirmation and Relevance: Bayesian Approaches Introduction Wesley C. Salmon, Rationality and Objectivity in Science *Deborah G. Mayo, A Critique of Salmon’s Bayesian Way *Alan Chalmers, The Bayesian Approach Paul Horwich, Therapeutic Bayesianism Commentary 6 | Models of Explanation Introduction Rudolf Carnap, The Value of Laws: Explanation and Prediction Carl G. Hempel, Two Basic Types of Scientific Explanation Carl G. Hempel, The Thesis of Structural Identity Carl G. Hempel, Inductive-Statistical Explanation Peter Railton, A Deductive-Nomological Model of Probabilistic Explanation *Philip Kitcher, Explanatory Unification *James Woodward, The Manipulability Conception of Causal Explanation Commentary 7 | Laws of Nature Introduction A. J. Ayer, What Is a Law of Nature? Fred I. Dretske, Laws of Nature D. H. Mellor, Necessities and Universals in Natural Laws Nancy Cartwright, Do the Laws of Physics State the Facts? Commentary 8 | Intertheoretic Reduction Introduction Ernest Nagel, Issues in the Logic of Reductive Explanations Paul K. Feyerabend, How to Be a Good Empiricist *Jerry A. Fodor, Special Sciences Philip Kitcher, 1953 and All That: A Tale of Two Sciences Commentary 9 | Empiricism and Scientific Realism Introduction Grover Maxwell, The Ontological Status of Theoretical Entities Bas C. van Fraassen, Arguments Concerning Scientific Realism Alan Musgrave, Realism versus Constructive Empiricism Larry Laudan, A Confutation of Convergent Realism *Juha T. Saatsi, On the Pessimistic Induction and Two Fallacies Ian Hacking, Experimentation and Scientific Realism David B. Resnik, Hacking’s Experimental Realism *Martin Carrier, What Is Right with the Miracle Argument Arthur Fine, The Natural Ontological Attitude Alan Musgrave, NOA’s Ark---Fine for Realism Commentary Glossary Bibliography Name Index Subject Index. (shrink)

Poté, co je ve studii podán obraz Humovy osobnosti na pozadí jeho doby, jsou v ní rozvíjeny následující teze: I. Smyslem a cílem veškerého Humova filosofování (zejména jeho popření ontologického statusu kategorií substance a kauzality a jeho teorie mravních citů) je připravit půdu pro skeptickou destrukci veškerých tvrzení týkajících se existence a přirozenosti Boží a pro zdůvodnění pojetí, v souladu s nímž může člověk žít mravně bezúhonným životem i bez jakékoliv opory v náboženském transcendentnu. II. Všechny silně nekonsistentní momenty Humovy (...) filosofie jsou sjednoceny (obvykle perfidně utajovaným) účelem, jímž je vyvrátit náboženství z kořene; právě z onoho vrcholného bodu "syntézy" lze uchopit jejich smysl a - zároveň také jinak neuchopitelnou jednotu Humovy filosofie. III. Popření ontologického statutu kategorie substance traktované v kontextu řešení problematiky teleologického důkazu Boží existence, rezultuje u Huma (takřka s železnou logikou) v anticipační nástin fundamentálních myšlenek evolučního přístupu a teorie samoorganizace, které s velkou pravděpodobností přímo ovlivnily pojetí Charlese Darwina. (shrink)

Tento text se zabývá rozborem pojmu sláva, jak je k nalezení ve filosofických pracích pruského krále Fridricha Velikého (1712-1786), jmenovitě pak v Rozpravě o posměváčcích (Discours sur les satiriques) a Rozpravě o hanopisech (Discours sur les libelles) z roku 1759. Fridrich v obou pracích odlišuje falešnou a opravdovou slávu, přičemž falešná sláva je pouhou pozorností davů bez hlubší podstaty, jde o slávu celebrit. Fridrich ji popisuje jako slávu Herostratovu, výjimečně pro ni používá slovo célébrité. Pravá sláva je pak popisována slovem (...) gloire a jde o etickou kategorii, o slávu, která je motorem činnosti velkých lidí a jejímž soudcem bude historie. Obě slávy jsou sice v obou rozpravách cílem pisatelů satiry a hanopisů, avšak ti místo pravé slávy dosahují pouhé známosti svého jména, pouhé pozornosti davů. Satira a hanopisy jsou v rozpravách odsouzeny proto, že nedosahují pravé slávy, o kterou by měly usilovat, ale pouze slávy falešné, jež je však eticky bezcenná. Klíčová slova: sláva, Fridrich Veliký, hanopisy, filosofie osvícenství, satira. (shrink)

Příspěvek je zaměřen na prezentaci proměn v chápání významu pojmu analogie od starověku, přes krizi analogického pojmu v období středověké scholastiky až k převažujícímu významu, jež tento pojem získal s nástupem novověku a vědeckou revolucí. Na pozadí této proměny je pro stejné období akcentován vývoj lidského vědomí, především jeho sílící intencionalita a schopnost reflexe vlastní kognitivní aktivity a vlastního vědomí. Naznačena je teze, že proměna vývoje chápání analogie přímo souvisí s rozvojem intencionálního vědomí. Charakteristickým rysem plně rozvinutého intencionálního vědomí je (...) však zkušenost vydělenosti, odtržení člověka od světa (jakožto niterného subjektu od externího objektu). V druhé polovině článku je následně předložen syntetizující náhled, umožňující takto vzniklou mezeru ve vztahu člověka ke světu překonat právě tím, že je na tento vztah nahlíženo jako na vztah bytostně analogický. The article is dealing with presentattion of historical changes in the understanding of and the meaning of analogy from antiquity through the crisis of the analogical concept in medieval period to its presently prevalent meaning, which the term gained at the onset of renaissance and scientific revolution. With this as a frame of reference, the change of human consciousness in the same time period is mapped – mainly its growing intentionality and the ability of reflection of one’s own cognitive activity and consciousness. The proposition is outlined, that the change in understanding and meaning of analogy directly corresponds with the development of intentional consciousness. The characteristic features of fully developed intentional consciousness is the experience of separation of man from the world (of the inward subject separated from the outward object). In the second part of the article a synthetic view is presented, in which the arisen gap between the man and the world is bridged by considering their relationship as essentially analogical. (shrink)

Cílem studie je interpretovat fenomenologii obrazotvornosti Gastona Bachelarda jakožto fenomenologickou redukci sui generis. Autor článku představuje snění jako proces návratu do naivního vědomí prvotní (zakládající) a primitivní povahy, v němž je možné dosáhnout stavu dětství, harmonizujícího vztah subjektu ke světu. Svět je v této koncepci znovu zhodnocován (valorizován) a otevírá se jako domov, a to jednak prostřednictvím vzpomínek, jednak recipročním charakterem obrazotvornosti. Studie ukazuje fenomenologickou redukci v Bachelardově pojetí jako opozitní, ale komplementární k vědeckému rozumu a zdůrazňuje její terapeutický charakter.

Tato práce se zabývá možnými přístupy k etice sexuality, jejich klady i zápory. Etikou sexuality zde není míněno moralizování, stejně tak sexualitou není míněn pouze koitus, pohlavní chování je zde míněno v širším významu tedy včetně rozlehlé oblasti lidského svádění, okolků či otálení. Popsány jsou čtyři klasické přístupy k etice sexuality: tradicionalistický, romantický, marxisticko-feministický a liberální, avšak uvážen je i přístup antinatalistický, který vyplývá z asymetrického argumentu Davida Benatara uveřejněného v jeho práci Nebýt či být. Benatarův antinatalizmus totiž vytváří etiku (...) pohlavního chování, v níž pouze sex, který nevede k rozmnožení, může být morální. I když je tento pátý, antinatalistický přístup značně kontroverzní a zdaleka ne intuitivní, extrémnost jeho pozic se příliš neliší od tradicionalistického pohledu, v němž je morální pouze sex k rozmnožení vedoucí, tyto dva přístupy tak lze postavit do přímé opozice jako dvě krajní možnosti uvažování o etice pohlavního chování. Roli střední cesty v takovém řazení potom zaujme liberální přístup, který jako jediný etiku sexuality nevidí jako etiku odlišnou od jiných lidských činností. (shrink)

Tato práce se podrobně věnuje způsobu, jakým David Hilbert (1862–1943) pojal aritmetizaci geometrie v knize Grundlagen der Geometrie z roku 1899. Nejprve stručně představíme Hilbertovy předchůdce z téže doby, kteří buď po změnách v založení geometrie volali, nebo je již sami prostřednictvím axiomaticko-deduktivní metody zapracovali. Neopomeneme přitom, co dílu předcházelo v dřívějších Hilbertových přednáškách. Následně se pokusíme nastínit­ obsah prvních dvou kapitol knihy a vysvětlit dobové i věcné souvislosti, nutné k jejich pochopení. Představíme způsob implicitních definic základních pojmů a vztahů (...) v axiomech, a dále Hilbertovo rozdělení axiomů do skupin, přičemž se zejména zaměříme na axiomy spojitosti v kontextu s otázkou o její bezespornosti. K tomu popíšeme konstrukci aritmetického modelu axiomů geometrie, který Hilbert pro důkaz bezespornosti používá. V závěru se pokusíme nastínit hlavní důvody, které Hilberta k napsání díla vedly, a některé klíčové důsledky jeho pojetí axiomatiky geometrie. (shrink)

Masarykovy a Brentanovy snahy o překonání Humova skepticismu prostřednictvím počtu pravděpodobnosti lze chápat jako svého druhu "třetí cestu" mezi kantovským apriorismem a kapitulací před subtilními Humovými argumenty. U Masaryka je ono snažení součástí jeho projektu nové induktivní logiky, která (v návaznosti na Leibnize) by měla být logickým základem pro "umění vynalézat" (ars inveniendi). Masaryk akceptuje Humovu koncepci analytických soudů, ale zároveň inklinuje i ke koncepci Adolfa Ficka, v souladu s níž mají věty počtu pravděpodobnosti charakter syntetických soudů a priori; kromě (...) toho odkazuje pozoruhodným způsobem k Bernoulliho zákonu velkých čísel. Masarykovy úvahy vedou k závěru, že zákon velkých čísel zaručuje shodu mezi apriorními tvrzeními počtu pravděpodobnosti a empirickou skutečností, což podle Masaryka vyvrací "tresť" Humova skepticismu, spočívající v tvrzení, že rozum a zkušenost se vylučují. Vzhledem k tomu, že hlavním objektem Humovy kritiky byl pojem kauzality, je však nutno konstatovat, že Masarykovo snažení bylo neúspěšné, neboť žádná aplikace počtu pravděpodobnosti, jenž se zabývá náhodnými jevy, nemůže vést k založení kauzálního zákona (pokud tento zákon zahrnuje také tezi uniformity kauzální determinace). (shrink)

Cílem článku je prozkoumat otázku po epistemickém statusu morálních intuic. Empirické výzkumy na poli morální psychologie ukazují, že intuice hojně využíváme při morálním hodnocení. Spoléháme se na ně však i jako morální filosofové při testování našich teorií – má-li některá normativní teorie proti-intuitivní důsledky, chápeme to jako její vadu a vice versa. V článku se snažím zodpovědět otázku, zda je taková praxe odvolávání se na morální intuice jako na evidenci ospravedlnitelná – je morální intuice spolehlivým epistemickým kanálem? Nejprve se budu (...) opírat o příbuznou debatu zaměřenou na epistemické intuice, představím tzv. restrikcionistickou výzvu a vysvětlím, z jakého důvodu se zaměřuji na morální intuice. V následující sekci předložím dle mého názoru nejsilnější linii útoku na epistemickou spolehlivost morálních intuic – argument z intuitivní nestability. Dříve jsme nevycházeli z úžasu nad zprávami o masivních rozdílech mezi námi Zápaďany a obyvateli exotických krajin, kterými nás ze svých terénních výzkumů zásobovali etnografové a antropologové. Dnes to jsou především morální psychologové a experimentální filosofové, kteří nás udivují ještě více odhalováním značné variability v intuicích – tentokrát však nejen mezi civilizovanými a domorodými lidmi, nýbrž i v srdci naší vlastní kultury. V další části tak předložím jednoduchou typologii intuitivní nestability a představím v současnosti již značně rozsáhlý soubor dat, který dokumentuje právě tuto neblahou vlastnost morálních intuic. Na jejich základě pak ve finální sekci dospěji k závěru, že morální intuice nejsou schopné dostát epistemickým nárokům, které klademe na jiné informační zdroje (např. smyslové vnímání), a jako takové nemohou sehrávat svou domnělou evidenční roli. V úplném závěru předložím předběžné poznámky týkající se možnosti využívat morálních intuic spíše jako zdroje motivace a za tím účelem navrhnu obrátit filosofickou praxi testování normativních teorií naruby. (shrink)

Cílem článku je prozkoumat otázku po epistemickém statusu morálních intuic. Empirické výzkumy na poli morální psychologie ukazují, že intuice hojně využíváme při morálním hodnocení. Spoléháme se na ně však i jako morální filosofové při testování našich teorií – má-li některá normativní teorie proti-intuitivní důsledky, chápeme to jako její vadu a vice versa. V článku se snažím zodpovědět otázku, zda je taková praxe odvolávání se na morální intuice jako na evidenci ospravedlnitelná – je morální intuice spolehlivým epistemickým kanálem? Nejprve se budu (...) opírat o příbuznou debatu zaměřenou na epistemické intuice, představím tzv. restrikcionistickou výzvu a vysvětlím, z jakého důvodu se zaměřuji na morální intuice. V následující sekci předložím dle mého názoru nejsilnější linii útoku na epistemickou spolehlivost morálních intuic – argument z intuitivní nestability. Dříve jsme nevycházeli z úžasu nad zprávami o masivních rozdílech mezi námi Zápaďany a obyvateli exotických krajin, kterými nás ze svých terénních výzkumů zásobovali etnografové a antropologové. Dnes to jsou především morální psychologové a experimentální filosofové, kteří nás udivují ještě více odhalováním značné variability v intuicích – tentokrát však nejen mezi civilizovanými a domorodými lidmi, nýbrž i v srdci naší vlastní kultury. V další části tak předložím jednoduchou typologii intuitivní nestability a představím v současnosti již značně rozsáhlý soubor dat, který dokumentuje právě tuto neblahou vlastnost morálních intuic. Na jejich základě pak ve finální sekci dospěji k závěru, že morální intuice nejsou schopné dostát epistemickým nárokům, které klademe na jiné informační zdroje (např. smyslové vnímání), a jako takové nemohou sehrávat svou domnělou evidenční roli. V úplném závěru předložím předběžné poznámky týkající se možnosti využívat morálních intuic spíše jako zdroje motivace a za tím účelem navrhnu obrátit filosofickou praxi testování normativních teorií naruby. (shrink)

V obecném povědomí je Friedrich Nietzsche považován za jednoho z největších apologetů války v dějinách lidského myšlení. Avšak skutečnost je jiná, pokud chápeme fenomén války u Nietzscheho v celkovém kontextu jeho myšlení. Nietzsche válce rozumí ve třech rovinách. Prostřednictvím motivu vůle k moci chápe boj obecně jako metafysický princip; v motivu nadčlověka vystupuje válka jako boj se sebou samým, sebevytváření; teprve v motivu střetávání dvou typů morálek (panské a rabské) hovoří o válce jako důležitém prostředku - až zde ji Nietzsche (...) do jisté míry adoruje jako dějinotvorný činitel. Cílem příspěvku je ukázat provázanost těchto úhlů pohledu a jejich vzájemné do-sebe-přecházení. (shrink)

Book review on Jindřich Karásek: Diference jako princip vědomí a její překonání. Analýzy a interpretace k problematice vědomí a sebevědomí v německé filosofii od Wolffa po Hegela. Červený Kostelec (Pavel Mervart) 2021, 425 str.

Inferencialismus idealizuje proces získání významu v komunikaci. K tomu snadno najdeme protipříklady. Zcela zde chybí nějaká, zejména pojmová analýza a také nějaké rozhodovací (meta)pravidlo pro získání významu.

The increased presence of medical AI in clinical use raises the ethical question which standard of explainability is required for an acceptable and responsible implementation of AI-based applications in medical contexts. In this paper, we elaborate on the emerging debate surrounding the standards of explainability for medical AI. For this, we first distinguish several goods explainability is usually considered to contribute to the use of AI in general, and medical AI in specific. Second, we propose to understand the value of (...) explainability relative to other available norms of explainable decision-making. Third, in pointing out that we usually accept heuristics and uses of bounded rationality for medical decision-making by physicians, we argue that the explainability of medical decisions should not be measured against an idealized diagnostic process, but according to practical considerations. We conclude, fourth, to resolve the issue of explainability-standards by relocating the issue to the AI’s certifiability and interpretability. (shrink)

Text John Toland a jeho Křesťanství bez mystérií sestává ze dvou provázaných částí. První část představuje stručné biografické pojednání o Johnu Tolandovi (1670–1722), v němž se mimo jiné snažíme předložit obecný úvod do jeho myšlení. Druhá část pak nabízí první český překlad předmluvy k Tolandovu nejznámějšímu spisu Christianity not Mysterious (1696), který je považován za základní impulz deistické diskuze na Britských ostrovech.

This paper attempts to analyse the images that animated a political movement called the Odessa Collective in Kerala since 1984. It produced six films – Amma Ariyan, Ithrayum Yathabhagam, Vettayadapetta Manasu, Mortuary of Love, Agnirekha and Holy Cow. This paper tries to argue that the twenty-two years of this movement's politics can be studied as an assemblage of the man and machine in a Deleuzian framework on cinema of the Third World. It tries to conceptualise the linkages between the Cinéma (...) Vérité of Jean Rouch and the Third Cinema of Solanas and Getino or the milieu of the political which creates realistic documentation in cinema. It looks at the concepts like desire and representation that intersect between these two different genres in order to reconceptualise the political in relation to Deleuze on cinema. (shrink)

Trait emotional intelligence concerns our perceptions of our emotional abilities, that is, how good we believe we are in terms of understanding, regulating, and expressing emotions in order to adapt to our environment and maintain well-being. In this article, we present succinct summaries of selected findings from research on the location of trait EI in personality factor space, the biological underpinnings of the construct, indicative applications in the areas of clinical, health, social, educational, organizational, and developmental psychology, and trait EI (...) training. Findings to date suggest that individual differences in trait EI are a consistent predictor of human behavior across the life span. (shrink)

INHALT: a. Besprechungen von J. P. Romangs Uber Willensfreiheit und Determinismus, 1835 - b. Anmerkungen zur [geplanten] 2. Auflage [des Lehrbuchs] der Religionswissenschaft - c. Materialien - d. Zur Athanasia - e. Zur Lebensbeschreibung - f. Herbarts System - g. Ein Vorschlag zur Vermeidung vieler Missverstandnisse in der Philosophie - h. Selbstanzeige der Wissenschaftslehre, 1837 - i. Skizze einer Anzeige der Logik fur die Freimuthigen Blatter - j. Uiber Hrn. Dr. und Prof. J. S. v. Drey Apologetik, 1838 - k. (...) Besprechung von J. A. Brunings Das Daseyn Gottes, 1838 - l. Einwurfe, die gegen Bolzano's Lehren bisher zum Vorschein gekommen, 1838 - m. Auseinandersetzung mit Notizen in Allgemeiner Religions- und Kirchenfreund und Kirchencorrespondent, 1839-1840 - n. Besprechung von M. Drobischs Neue Darstellung der Logik - o. Selbstanzeige von Prufung der Philosophie des seligen Georg Hermes, 1840 - p. Zur Biographie Stoppani's, 1848. (shrink)

We study the structure of algebraic -closed subsets of an algebraic lattice L, where is some Browerian binary relation on L, in the special case when the lattice of such subsets is an atomistic lattice. This gives an approach to investigate the atomistic lattices of congruence-Noetherian quasivarieties.

We study the structure of algebraic τ-closed subsets of an algebraic lattice L, where τ is some Browerian binary relation on L, in the special case when the lattice of such subsets is an atomistic lattice. This gives an approach to investigate the atomistic lattices of congruence-Noetherian quasivarieties.